Sourozenci
Mám kontrolu u zvěrolékařky v Březnici. V tomto městečku nedaleko od Příbrami žije jedna z mých sestřiček Airin, ta má kámoše Olivera a dokonce se uvidíme i s bráškou Areskem, který dorazí z Plzně. Je to předem domluvená vycházka šedých kožíšků, zakončená prohlídkou u lékaře. Moc se na setkání těším, jsem zvědavá, jestli mě sourozeci poznají a jak moc hezky si spolu pohrajeme :-)
Počasí je super, cesta úžasná a nálada plná očekávání. Když se blížíme na místo setkání, už z dálky vidím dvě nezaměnitelné siluety s oušky nastraženýmy vzhůru a ocásky jako turecké šavle. Jo to bude super setkání!
Procházka začala na velké louce, skvělé pro honičky a dovádění. Očichali jsme se, násáli jsme pachy, ubezpečili se, že se na nás páníčci pozorně dívájí a jsou pyšní na náš vzhled a vzorné chování a pustili jsme se do toho!
Během chviličky došlo k prvním "thajským úsměvům", během další chviličky k první šarvátce a než jsme došli na konec louky byli jsme již několikrát v sobě. Nasáli jsme nějaký divoký západní vítr a zuby cvakaly, hrdla vydávala zvuky, které naháněly kolemjdoucím husí kůži a naše šedá srst se na několika místech zbarvila do ruda. Naprosto jsem zdivočela! Vůbec jsem netušila, jaká jsem bojovnice. Ti znalejší a zkušenější páníčci mamku uklidňovali, že to ještě vůbec nic není, že si jen tak trochu hrajeme.
K veterinářce jsme dorazili s půl hodinovým zpožděním, přeraženým zubem, dírou v kožichu a vyvalenýma očima. Jelikož je paní doktorka velkým příznivcem našeho plemene, nijak zvlášť se nedivila. Zub stejně vypadne, kožich zaroste sám, jsem prý zdravá a krásná, ale pozor!!! trochu plachá! No nevím, ještě před minutkou tak opravdu nevypadalo :-(