Vozík na kolo
Tak a je tu další atrakce! Jelikož jsem si jednou na cyklovýletě prošoupala polštářky na nožkách, tak to panička s páníčkem vyřešili opět tak trochu po svém a nevím, jestli s ohledem na mě ...
Zakoupili totiž za kolo takový vozík, jako se v něm vozí mimina, co neumějí chodit. Je šedivý, má taková velká kola a uvnitř, musím uznat, je celkem pohodlný. Připevnili mě tam na řemen a nechali mě, zaplať pán Bůh, koukat s hlavou ven. Kdyby mě tam zavřeli na zip, tak bych to obratem rozkousala!
Panička si mě přidělala za kolo a vyrazili jsme na zkušební výlet. Musím říct, že jako vše spojené s jejich "apgrejdy" to dopadlo takovou malou katastrofou. Za prvé, nedokážu tam být dlouho, jelikož chci prostě běhat po svých! Za druhé, když se projíždí zatáčky, tak je jasné, že se nesmí řezat! Když panička totiž naklopila zatáčku, tak celý ten cirkus převrátila vzhůru nohama a já uvázaná opavdu nemohla děkat nic jiného, než potupně vypadnout z toho vozíku a táhnout ho za sebou. No prostě estráda pro kolemjdoucí! Díra ve vozíku a moje uražená ješitnost! Moc dobře si rozmyslím, jestli do toho ještě někdy vlezu. Ještě že mně nedali na hlavu tu skořápku co nosí oni! To bych to opravdu nedala!
Po tomto karambolu si mě vzal páníček na vodítko, že poběžím vedle něj. Taky to netrvalo moc dlouho a šel přes řidítka on. Narazil si loket a zbytek nádherné dovolené na Lipně skuhral a nadával. Jako bych já za to mohla!
